Dalším zmiňovaným prvkem je potlačování či zdůrazňování hrudníku. Ten je poprvé dramaticky popřen v 16. století, kdy je transformováno torzo ženy do obráceného kužele. Dříve byla velká, plná nebo vyvěšená prsa spojená s nižší společenskou třídou, byla asociována se stářím, hrubostí, vulgaritou a dokonce i s čarodějnictvím. Ovšem od poloviny 17. století hrudník ženy robustní a odhalený dekolt a hluboký výstřih se poprvé stává atraktivním atributem.
Pro krátké období prvních let 20. století je příznačná silueta tzv. holubí hruď, známá pod termínem ,,monobosom“ (zn. jedno ňadro). Tato silueta dávala dojem jednoho enormního ňadra namísto dvou. Ženy s malým poprsím si vycpávaly svůj dekolt nejrůznějšími vycpávkami. S vynálezem gumy však přišla inovace dosavadního korzetu, která umožňovala doslova nafouknout ženská torza do této siluety. Jednalo se o tzv. ,,Pneumatic Bust Forms“.
V roce 1914 Caresse Crosby vynalezl podprsenku, získal patent na ohlávku pro poprsí, původně vytvořenou z pásky a dvou kapesníků. S příchodem technických inovací v materiálech, umělých a pružných textilií, v třicátých a čtyřicátých letech 20. století, dochází k uvedení již téměř dokonalých podprsenek. Po druhé světové válce se košíčky podprsenek šily ve spirálovitém provedení do špičatého tvaru. Ňadra pak byla tuhá a geometricky pravidelná. A i když košíček zcela uvěznil ňadra uvnitř, nepotlačoval jejich erotický náboj.
Poprsí je bezpodmínečně nejvýraznější symbol sexuality ženského těla. Proto se není čemu divit, že po všechny věky bylo pro ženy nezbytné jejich hrudník zvětšovat a zdůrazňovat. Příklady popření hrudníku jsou vzácné, ale jeden můžeme objevit například v období dvacátých let 20. století, kdy bylo poprsí ženy extrémně potlačeno. Podobně tomu bylo i později v šedesátých letech, kdy se těžiště zájmu přenáší od pasu a poprsí na nohy – jde o tzv. androgynní styl, který nedovoloval poznat, zda se jedná o muže, či ženu.
Žádné komentáře:
Okomentovat